Jsme na cestě ze starého do nového paradigmatu – opouštíme starý příběh a začínáme tvořit příběh nový.

Ve starém příběhu jsme byli osamělými buňkami v obrovském vesmíru, jejichž život byl bojem o přežití v prostoru, kde je každý za sebe, odpojený od ostatních a bojující s nimi o omezené zdroje. Ve starém příběhu byl svět gigantický komplikovaný stroj a planeta hroudou neživé hmoty, která nám dávala vše, co si kdo pro sebe urval.

Prázdno uvnitř nás samých a zoufalství starého příběhu nás ale trhá na stále další kusy a starý příběh se stává spíše noční můrou, ze které bychom se rádi probudili… Špatná zpráva je, že zatím se není kam probudit… dobrá zpráva však je, že nový svět, nový příběh za nás nikdo jiný nevytvoří – je to jen na nás.

Na obzoru už se objevují první paprsky svítání nového příběhu, ve kterém je všechno jinak. Je to příběh, který začíná a končí uvnitř nás samých, začíná a končí tím, že se vydáme po cestě do svého nitra a budeme hledat naše největší touhy. Je to příběh, který nás dovede k poznání, že jsme propojení navzájem jeden s druhým, s planetou, se všemi kdo s námi na planetě žili, žijí a budou žít. S rostlinami, zvířaty, kameny, horami i městy, s oceánem i každým mikroskopickým stvořením. Jsme navzájem propojeni na očím neviditelné úrovni našich duší a srdcí a nový příběh, do kterého procitáme, je příběhem společného tvoření a společného záměru. Jaký tento příběh bude o tom už teď rozhoduje každá naše myšlenka, slovo, čin a zejména náš záměr.

Vydejme se na společnou cestu. Ať už v pracovním životě nebo tom každodenním.

Už nejsme sami, a nikdy už sami nebudeme.